V této sekci naleznete odpovědi na časté dotazy jak k tématu otevřené vědy, tak otevřeného přístupu k vědeckým publikacím i k otázkám na správu a otevírání výzkumných dat.
Dle portálu FOSTER Open Science, je „otevřená věda (open science, OS) hnutím, jehož cílem je zpřístupnit a šířit vědecký výzkum, data a informace na všech úrovních společnosti.. Jedná se o nový směr / iniciativu, jejíž principy lze aplikovat na celý výzkumný proces, následné šíření výsledků a jejich zpřístupnění široké veřejnosti. Zároveň open science podporuje kolaboraci ve vědě, stejně jako zapojení společnosti do vědy.
POZOR: Nezaměňovat Open science s projektem Otevřená věda Akademie věd České republiky
Open science není pouze publikační režim open access a správa výzkumných dat.
Mezi nejznámější odvětví open science spadá: open access, správa výzkumných dat, citizen science, open educational resources a další. Portál FOSTER nabízí následující taxonomii open science.
Stejně jako v předchozím rámcovém programu, i Horizon Europe ukládá všem příjemcům povinnost zajistit otevřený přístup k vědeckým informacím, a to jak k publikacím, tak výzkumným datům a dalším výstupům, a také povinnost vytvořit plán managementu dat. Nově se také open science dostává do hodnocení projektů.
Více informací k open science v Horizon Europe naleznete na samostatné stránce Centra.
Jaké jsou možnosti financování publikačních poplatků (APC) na Univerzitě Karlově?
Existuje seznam nedůvěryhodných časopisů a vydavatelství (tzn. predátorů)?
Kteří poskytovatelé financí vyžadují Open access u publikovaných výsledků?
Open access, česky otevřený přístup, je publikačním modelem, který zajišťuje trvalý, okamžitý, svobodný a bezplatný online přístup k plným textům publikovaných vědeckých výsledků.
Bližší informace naleznete v sekci open access.
Zelená cesta open access je kombinací publikování článku v časopisu (otevřeném nebo tradičním s obsahem dostupným za poplatek/předplatné) a uložením plného textu článku do otevřeného repozitáře autorem (tzv. autoarchivace).
Zlatá cesta open access znamená publikování v otevřeném (open access) časopisu, otevřený přístup tedy nezajišťuje autor, nýbrž vydavatel.
Obě cesty open access jsou plně komplementární (nevylučují se) a z hlediska zvýšení viditelnosti své práce je vhodné je kombinovat.
Více informací naleznete v sekci open access.
Univerzita Karlova nemá stanovenou mandatorní (povinnou) open access politiku. Nicméně Akademický senát Univerzity Karlovy na svém zasedání dne 15. prosince 2017 schválil návrh společné deklarace k politice otevřeného přístupu na Univerzitě Karlově, jejímž cílem je nastavit na UK dostatečné podmínky pro následné zavedení institucionální politiky.
Univerzita Karlova v současnosti nemá centrální fond pro pokrytí nákladů na open access poplatky. Tyto poplatky jsou vesměs uznatelnými náklady v projektových rozpočtech (je proto potřeba na tyto náklady pamatovat při navrhování rozpočtu u nových projektů).
Korespondenční autoři z Univerzity Karlovy také mohou využít slevy a vouchery na open access publikační poplatky u vybraných vydavatelů.
Již publikovaný článek lze zpřístupnit zelenou cestou open access, tedy nahráním článku do otevřeného repozitáře (autoarchivace). Užitečným nástrojem pro vyhledání vhodného repozitáře je kupř. databáze OpenDOAR nebo OpenAIRE.
Je ale vždy nezbytné si předem ověřit, zda vydavatel, u kterého jste článek publikovali, autoarchivaci dovoluje. Podmínky autoarchivace jsou zpravidla uvedeny v licenční smlouvě, kterou vydavatel před publikování s autorským kolektivem sjednává. Pakliže nemáte vy ani korespondenční autor k dispozici licenční smlouvu, nabízí se využít službu SHERPA/RoMEO, která má ale pouze referenční charakter. Pokud vydavatelská smlouva autoarchivaci neumožňuje, vyžádejte si před podpisem výjimku prostřednictvím dodatku k licenční smlouvě.
Více informací k možnostem autoarchivace naleznete v sekci Chci publikovat otevřeně.
Nejznámějším seznamem nedůvěryhodných vydavatelů a časopisů byl tzv. Beallův seznam, jehož provoz byl v roce 2017 ale ukončen. Důvody k zařazení časopisu na tzv. blacklisty nemusí být vždy jednoznačné a mohou vyvolat právní odezvu od nařčeného vydavatele. Z tohoto důvodu je vždy nezbytné individuálně posoudit důvěryhodnost konkrétního vybraného časopisu či vydavatele, u kterého chcete publikovat.
Na stránkách Centra pro podporu open science naleznete typické znaky predátorů a tipy, jak se jim vyvarovat. Zároveň Centrum připravilo návod pro autory z UK, obsahující základní informace o predátorských časopisech.
V čele poskytovatelů financí, vyžadujících open access, je Evropská komise, nicméně se dá předpokládat, že jich bude v budoucnu přibývat. Zasadit se o to může zejména iniciativa cOAlition S.
Bližší informace o podmínkách u konkrétních poskytovatelů naleznete v samostatné sekci na webu Centra
Academia a ResearchGate jsou komerčními akademickými sociálními sítěmi, jejichž hlavním záměrem je propojení výzkumných pracovníků. Často se snaží shromažďovat osobní údaje a pro přístup k obsahu je často nutné se přihlásit. Tím nesplňují definici otevřeného přístupu, který má být okamžitý, bezplatný, trvalý a svobodný.
Otevřené repozitáře jsou nekomerčními platformami, které obvykle mají širší možnosti při ukládání článků (vyplnění metadat apod.), zároveň jsou interoperabilní s ostatními nástroji a prohledatelné běžnými vyhledávači i agregátory vědeckého obsahu. Některé repozitáře zajišťují dlouhodobou archivaci.
Na Univerzitě Karlově bylo za tímto účelem zřízeno Centrum pro podporu open science při Ústřední knihovně. Zároveň existuje fakultní podpůrná síť koordinátorů open access.
Bližší informace z oblasti open access naleznete na stránkách v sekci Chci publikovat otevřeně nebo nás můžete kontaktovat.
Na koho se mohu obrátit, pokud potřebuji pomoci s tvorbou DMP?
Kde mohu najít existující data, která mohu využít ve svém výzkumném projektu?
Jak mohu ke svým datům přidělit perzistentní identifikátor (např. DOI)?
Chtěl/a bych svá data sdílet, ale data obsahují osobní údaje. Co s tím mohu udělat?
Chtěl/a bych svá výzkumná data sdílet, kam je mohu uložit, aby k nim ostatní vědci měli přístup?
Má Univerzita Karlova institucionální repozitář pro ukládání vědeckých dat?
Kteří poskytovatelé financí mají nějaké požadavky týkajícíc se výzkumných dat?
Výzkumná data mohou mít různou podobu a mohou být jak digitální, tak analogová. Kromě typických tabulek s naměřenými hodnotami se může jednat například o fotografie, audio a video nahrávky, dotazníky, odpovědi na testové otázky, přepisy rozhovorů, laboratorní deníky, terénní poznámky, číselníky, software, počítačový skript, nebo také o vzorky či exempláře.
Metadata jsou popisem dat. Obsahují například informace o tom, kdo je autorem dat nebo kdy a jakým způsobem data vznikala. Na stránkách Digital Curation Centre najdete informace k
Plán managementu dat (DMP) je dokument, který specifikuje, jaká data a jakým způsobem budou během výzkumu vytvářena, a obsahuje informace o jejich dostupnosti a využití. Někteří poskytovatelé financí (např.
H2020: ORD Pilot) pak vyžadují vyplnění a odevzdání DMP jako součást plnění podmínek grantové dohody. Více k DMP naleznete v samostatné sekci.
Různé instituce, či poskytovatelé financí mohou mít specifické požadavky na podobu data management plánu, v takovém případě použijte jimi poskytnuté šablony. Pokud instituce ani poskytovatel financí specifické požadavky nemají, doporučujeme využít již existující šablony, například od
Digital Curation Centre nebo šablonu pro ERC granty. Univerzita Karlova nemá specifické požadavky na šablonu DMP.
Seznam vyplněných DMP můžete nalézt na stránkách
Digital Curation Centre nebo na stránkách nástroje DMPonline v záložce Public DMPs.
Data management plán můžete vytvářet jako dokument v textovém editoru. Doporučujeme však využít online nástroje, které mohou tvorbu DMP usnadnit pomocí vhodně položených otázek nebo mohou vědce navigovat na konkrétnější vysvětlení otázek. Mezi tyto nástroje patří například
Pokud potřebujete podporu při tvorbě DMP, obraťte se na Centrum pro podporu open science na adrese
Odkazy na relevantní datové sady mohou být součástí publikovaných článků. Dále můžete datové sady najít v datových repozitářích a to jak obecných (např. Zenodo, Figshare, Dryad, OSF) tak oborově zaměřených (oborové repozitáře můžete vyhledat pomocí Registru datových repozitářů re3data.org). Spolehlivým zdrojem datových sad jsou také datové časopisy, které publikují recenzované články popisující online dostupné datové sady a zajišťují tak, že publikovaná data jsou vysoké kvality a jsou dobře popsaná. Kromě těchto zdrojů můžete využít také vyhledávače datových sad Mendeley Data nebo Google Dataset Search. K výzkumu je také možné použít data veřejné správy publikovaná formou otevřených dat, která můžete najít v Národním katalogu otevřených dat (NKOD).
Zkontrolujte, že jsou data z důvěryhodného zdroje (např. certifikované datové repozitáře, známý autor, recenzovaný datový časopis).
Zkontrolujte, že jsou data důkladně popsána a uvádí kontext, ve kterém byla sbírána (např. na jaké populaci a v jakých podmínkách byl sběr dat provádět).
Zkontrolujte, zda nalezená data můžete opětovně využít a za jakých podmínek (licence, svolení autora s využitím dat).
Jak dlouho budou nalezená data uchovávána (nehrozí, že budou data ztracena či smazána, např. pokud jsou publikována na osobní stránce autora?)
Pokud použijete ve svém výzkumu data někoho jiného, nezapomeňte je řádně ocitovat.
Stejně jako u citování publikací je důležité uvést dostatek informací tak, aby data mohla být snadno vyhledatelná a identifikovatelná. Některé repozitáře uvádí doporučený formát citace uloženého datasetu, který můžete využít. Pokud u dat není uvedený doporučený formát citace, pak byste měli uvést alespoň autora dat, rok, kdy byla data publikována, název datasetu, vydavatele nebo repozitář, perzistentní identifikátor (pokud je datům přidělen).
K přidělení perzistentního identifikátoru je třeba služba, která má oprávnění identifikátory přidělovat – u vědeckých publikací jsou to typicky vydavatelé, u vědeckých dat tuto službu mohou poskytovat některé repozitáře. Když vybíráte vhodný repozitář pro svá data, zkontrolujte, zda vašim datům identifikátor přidělí.
Během výzkumného procesu doporučujeme ukládat výzkumná data na zabezpečená úložiště provozovaná na infrastruktuře Univerzity Karlovy nebo na úložiště provozovaná sdružením CESNET. Využít můžete také cloudová datová úložiště poskytovaná v rámci služby Microsoft Office 365 pro Univerzitu Karlovu. Zejména se jedná o osobní úložiště OneDrive a dokumentové knihovny služby SharePoint a Skupin O365. Nakládání s daty v rámci této cloudové služby je zajištěno smlouvou uzavřenou mezi UK a společností Microsoft. Podrobné informace o bezpečném nakládání s daty naleznete v publikovaném metodickém materiálu, který zpracovalo ÚVT ve spolupráci s Pověřencem pro ochranu osobních údajů.
Pokud využíváte data, která vytvořil někdo jiný, zkontrolujte, že jejich autor (např. prostřednictvím licence) sdílení dat povoluje.
Pokud pracujete v týmu, domluvte se na sdílení se svými spolupracovníky.
Pokud během výzkumu pracujete s lidskými subjekty, musíte mít se zveřejněním takto získaných dat jejich souhlas. Pojistit se můžete například získáním jejich informovaného souhlasu, nebo anonymizací dat před jejich zveřejněním.
Doporučení, jak napsat informovaný souhlas a vzorový formulář naleznete na Sharepointu GDPR.
Pokud je to možné, osobní údaje z dat odstraňte.
Data před zveřejněním anonymizujte. Např. místo jmen účastníků výzkumu použijte číselné označení, místo uvádění konkrétního věku uveďte věkové rozmezí atd. K anonymizaci dat můžete také využít některé nástroje, jako je např. Amnesia.
Pokud není možné osobní údaje odstranit nebo anonymizovat, musíte mít ke sdílení takových údajů informovaný souhlas od účastníků výzkumu.
Pro další informace týkající se práce s osobními údaji se obraťte na pověřence pro ochranu osobních údajů Univerzity Karlovy na gdpr@cuni.cz.
Nejvhodnějším způsobem uchovávání a sdílení výzkumných dat je jejich uložení do oborového datového repozitáře. Oborové repozitáře jsou zpravidla lépe uzpůsobené potřebám komunity a navíc zajistí, že se vaše data dostanou k vědcům z vašeho oboru. Vhodný oborový repozitář můžete najít např. na
re3data.org. Pokud se vám nepodaří najít vhodný oborový repozitář, můžete svá data uložit do obecného repozitáře jako např. Zenodo, Figshare nebo Dryad. Více informací ke sdílení dat naleznete v samostatné sekci na stránkách Centra.
Univerzita Karlova vlastní datový repozitář zatím neprovozuje. Pro ukládání výzkumných dat doporučujeme využít oborové repozitáře, které můžete vyhledat např. prostřednictvím re3data.org, nebo obecný repozitář jako např. Zenodo, Figshare nebo Dryad.
FAIR data jsou taková data, která jsou snadno nalezitelná (Findable), dostupná (Accessible), interoperabilní (Interoperabilní) a opakovaně použitelná (Reusable). Více o principech FAIR se můžete dočíst na
stránkách Centra pro podporu open science a pomocí tohoto checklistu si můžete ověřit, jak FAIR vaše data jsou.
V čele poskytovatelů financí, kteří se ve svých podmínkách věnují výzkumným datům, stojí Evropská komise se svými rámcovými programy na podporu výzkumu a inovací (Horizon 2020 následovaný programem Horizon Europe), nicméně se přidávají i další poskytovatelé, a to i v ČR (např. Program KAPPA TA ČR nebo institucionální soutěž Primus).
Bližší informace o podmínkách konkrétních poskytovatelů financí, které se vztahují k open science, naleznete na stránkách Centra v samostatné sekci OS a poskytovatelé financí.
Postupně se stává běžnou praxí, že vydavatelé akademických časopisů nebo i jednotlivé časopisy mají datové politiky, které stanovují, jak by měli autoři nakládat s podkladovými daty k publikovaným článkům, jako příklad můžeme uvést např. Nature Research. V tomto příspěvku pak najdete několik tipů, co by se mělo v datové politice akademického časopisu objevit. V případě dotazů na tuto problematiku se můžete na Centrum obrátit.
Jaký je rozdíl mezi osobnostními a majetkovými autorskými právy?
Co mám dělat, když moje autorské dílo někdo užije neoprávněně?
Kdo vlastní výzkumná data naměřená/vzniklá v rámci projektu?
Kdy musím uzavřít smlouvu o přenosu dat (Data Transfer Agreement)?
Jaký je rozdíl mezi licenční smlouvou a souhlasem autora s užitím díla?
Jaký je rozdíl mezi citací ve smyslu autorského zákona a bibliografickou citací?
Mohu dílo, které obsahuje převzatý obsah, opatřit licencí Creative Commons?
Moje dílo licencované pod licencí Creative Commons někdo užil v rozporu s licencí. Co můžu dělat?
Mohu změnit licenci Creative Commons, kterou jsem připojil/a ke svému dílu?
Aby byl určitý výtvor chráněn jako autorské dílo dle autorského zákona, musí splňovat následující podmínky:
musí jít o dílo literární a jiné dílo umělecké nebo vědecké,
musí být jedinečným (ve statistickém slova smyslu) výsledkem tvůrčí činnosti fyzické osoby (tedy člověka, nikoliv právnické osoby, zvířete nebo umělé inteligence),
musí být vyjádřeno v objektivně vnímatelné podobě (tak, aby ho bylo možné vnímat smysly - např. melodie se stává autorským dílem ve chvíli, kdy ji autor zapíská).
Jako autorská díla jsou chráněny i fotografie, počítačový program a databáze. U nich není nutné splnit podmínku jedinečnosti, ale postačí tzv. původnost (originalita), což znamená, že jsou autorovým vlastním duševním výtvorem.
Autorský zákon také obsahuje demonstrativní výčet toho, co autorským dílem není: námět díla sám o sobě, denní zpráva nebo jiný údaj sám o sobě, myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie, matematický a obdobný vzorec, statistický graf a podobný předmět sám o sobě.
Autorský zákon také vymezuje skupinu děl, která jsou vyňata z ochrany dle autorského zákona (k jejich užití není potřeba licence/souhlas). Jde o:
úřední díla (např. právní předpis, rozhodnutí, opatření obecné povahy, veřejná listina, veřejně přístupný rejstřík, přípravná úřední dokumentace, sněmovní a senátní publikace, obecní kronika, státní symbol),
výtvory tradiční lidové kultury, není-li pravé jméno autora obecně známo a nejde-li o dílo anonymní nebo o dílo pseudonymní.
Autorské právo se skládá z mnoha dílčích práv, která lze rozdělit na osobnostní a majetková.
Osobnostní autorská práva jsou nerozlučně spjata s osobností autora, a proto zanikají jeho smrtí. Autor se těchto práv nemůže vzdát, nelze je převést, a dokonce ani licencovat. § 11 autorského zákona do nich řadí:
právo rozhodnout o zveřejnění svého díla,
právo osobovat si autorství,
právo na nedotknutelnost díla (právo do díla zasahovat a měnit ho),
právo autorského dohledu (spočívá v dohledu na tím, aby dílo nebylo užíváno způsobem snižujícím jeho hodnotu).
Majetková autorská práva jsou naopak nástrojem pro ekonomické zhodnocení díla. Ani majetkových práv se autor nemůže vzdát či je převést; může je ale licencovat (udělovat oprávnění k výkonu majetkových práv) dalším osobám. Trvají po dobu života autora a 70 let po jeho smrti (poté se dílo stává tzv. volným dílem). § 12 a následující autorského zákona mezi majetková práva řadí:
právo dílo užít (např. rozmnožit, rozšířit, pronajmout, půjčit, vystavit, sdělovat veřejnosti)
právo dílo licencovat
Volné dílo je takové dílo, u kterého již uběhla doba trvání majetkových autorských práv: 70 let od smrti autora, v případě spoluautorství 70 let od smrti posledního z žijících spoluautorů. Takové dílo může kdokoli bez dalšího užít. I u děl volných je však nutné uvést autora, nejde-li o anonymní dílo.
Autorské právo vznikne okamžikem, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě, tedy např. je vnímatelné zrakem nebo sluchem. Vzniká tedy neformálně a není třeba ho nikam zapisovat ani registrovat. To je významný rozdíl oproti právům průmyslového vlastnictví (např. patent, ochranná známka), které stojí na registračním principu.
Spoluautorské dílo je výsledkem společné tvůrčí činností dvou nebo více autorů, přičemž jeho hlavním znakem je, že jednotlivé příspěvky spoluautorů nelze užít samostatně. Tak například sborník, jehož jednotlivé příspěvky by bylo možné publikovat nezávisle na sobě (tedy aniž by byl snížen jejich informační význam), nebude spoluautorským dílem.
Spoluautorem se nestane osoba, která ke vzniku díla přispěla pouze poskytnutím pomoci nebo rady technické, administrativní nebo odborné povahy nebo poskytnutím dokumentačního nebo technického materiálu, anebo dala-li další osoba ke vzniku díla pouze podnět.
Tzv. copyrightová doložka (ve tvaru písmene c v kroužku, jména vykonavatele autorského práva a roku prvního vydání díla, např. © Univerzita Karlova 2021) značí dílo chráněné autorským právem.
Z právního hlediska tento symbol není nijak relevantní, nevážou se na něj žádná práva ani povinnosti ani nevyvolává žádnou právní ochranu. Jeho význam je výhradně informační – informuje uživatele díla o tom, kdo je osobou oprávněnou k udělování licence. Tou může být např. autor, zaměstnavatel (v případě zaměstnaneckého díla) nebo vydavatel.
Zaměstnanecké dílo je podle § 58 autorského zákona takové dílo, které zaměstnanec (autor) vytvořil ke splnění svých povinností vyplývajících z pracovněprávního vztahu (z pracovní smlouvy, nebo z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr: dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti). Zjednodušeně řečeno, o zaměstnanecké dílo půjde, pokud má zaměstnanec jeho vytvoření „v popisu práce“. Podstatou zaměstnaneckých děl je to, že veškerá majetková autorská práva k nim vykonává ze zákona svým jménem a na svůj účet zaměstnavatel, a to i poté, co zaměstnanecký právní vztah skončí. Univerzita Karlova je tak oprávněna zaměstnanecká díla užít i bez autorova souhlasu (např. autoarchivovat v repozitáři, rozmnožovat, udělit licenci k užití díla další osobě). Autorovi zůstává pouze tzv. „holé autorství” (právo být označen za autora).
Od režimu zaměstnaneckých děl se však lze smluvně odchýlit, např. ho omezit či vyloučit v pracovní smlouvě. Je proto vhodné posuzovat každý případ zaměstnaneckého díla individuálně.
Na Karlově Univerzitě upravuje režim zaměstnaneckých děl opatření rektora č. 17/2018.
Školním dílem je podle § 35 odst. 3 autorského zákona takové dílo, které vytvořil student bakalářského, magisterského nebo doktorského studijního programu, a které vzniklo jako výsledek plnění studijních povinností plynoucích studentovi z jeho právního poměru k Univerzitě Karlově. Typicky půjde o seminární práce, práce bakalářské, diplomové a disertační (nikoliv však práce habilitační a rigorózní).
Student (autor školního díla) vykonává autorská práva ke školnímu dílu v celé šíři. Může tedy sám užívat své dílo a udělovat licence k užití díla dalším osobám. Specifikem školního díla je však to, že autorské právo v určitých případech omezuje ve prospěch školy (§ 60 autorského zákona):
autor nesmí poskytnout ke školnímu dílu licenci další osobě, pokud to bylo v rozporu s oprávněnými zájmy Univerzity Karlovy,
Univerzita Karlova může bez souhlasu autora užít školní dílo k výuce nebo pro vlastní vnitřní potřebu, a to za podmínky, že takové užití nebude sledovat dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského či obchodního prospěchu,
Univerzita Karlova má právo na uzavření licenční smlouvy o užití školního díla (autor tedy nemůže bez závažného důvodu odepřít poskytnutí licence),
Univerzita Karlova je oprávněna po autorovi školního díla požadovat přiměřenou úhradu nákladů, které na vznik školního díla vynaložila, pokud autor dosáhl v souvislosti se školním dílem výdělku.
Ano, dokonce tak učinit musí, protože jde o veřejnoprávní povinnost, kterou vysokým školám ukládá zákon (konkrétně § 47b a § 75 odst. 4 zákona o vysokých školách). Podle tohoto zákona má vysoká škola povinnost nevýdělečně zveřejnit bakalářské, diplomové a rigorózní práce. Disertační a habilitační práce jsou pak zveřejňovány pouze pokud již nebyly zveřejněny jiným způsobem, např. vydány u komerčního vydavatele. Zveřejňují se závěrečné práce, u kterých proběhla obhajoba, a to včetně posudků oponentů a záznamu o průběhu a výsledku obhajoby. Výsledek obhajoby není relevantní – podle zákona o vysokých školách se zveřejňují i práce neobhájené. Závěrečné práce se na Univerzitě Karlově zveřejňují prostřednictvím Digitálního repozitáře UK. Bližší pravidla pro jejich zveřejňování stanoví opatření rektora č. 72/2017.
Trvalé vyloučení ze zveřejnění zákon neumožňuje. Zveřejnění ale je možné odložit, a to po dobu trvání překážky zveřejnění (např. ochrana práv duševního vlastnictví, bezpečnostní důvody), maximálně však na 3 roky.
V praxi často může nastat situace, kdy lze dílo užít ihned, aniž by bylo nutné vyžádal si od autora souhlas nebo s ním uzavřít individuální licenční smlouvu o užití díla. Jde o tyto situace:
dílo bylo zpřístupněno v režimu open access (pod veřejnou licencí),
svědčí vám některá z tzv. zákonných licencí či volných užití (např. citační zákonná licence, zpravodajská licence, knihovní licence nebo užití pro osobní potřebu fyzické osoby),
jde o tzv. volné dílo (autorské dílo, u kterého uplynula doba trvání majetkových autorských práv, tedy 70 let od smrti autora),
jde o autorské dílo vyňaté z ochrany dle autorského zákona (úřední díla a výtvory tradiční lidové kultury, pakliže není znám jejich autor).
Jako nejvhodnější řešení lze v každém případě doporučit komunikaci s druhou stranou s cílem nežádoucí situaci mimosoudně vyřešit. Není-li dohoda dobře možná, je na místě obrátit se na soud. Autorský zákon ve svém ust. § 40 a násl. zakotvuje konkrétní nároky, kterých se autor nebo jiná osoba, která vykonává autorská práva, může domáhat v případě neoprávněného užití autorského díla - např. nebylo-li uvedeno autorství, může se autor domáhat určení autorství, bylo-li dílo neoprávněně obchodováno, může se autor domáhat stažení díla z obchodování a přiměřeného zadostiučinění apod.
Podle našeho názoru data nelze vlastnit (nejsou způsobilá být předmětem vlastnického práva), nicméně o „vlastnictví” dat se někdy mluví v souvislosti s faktickou kontrolou nad daty, resp. možnost uplatnění různých nástrojů pro zajištění ochrany dat (např. zabezpečení přístupu do datového úložiště nebo smlouvou či vnitřním předpisem stanovený režim nakládání s daty). Pokud by však došlo k úniku dat, která by následně další osoba využila, nelze tuto osobu žalovat z titulu vlastnického práva k datům.
Užití dat však může být za určitých okolností omezeno i bez existence vlastnického práva k datům. Příkladem mohou být data chráněná autorským právem, případně zvláštním právem pořizovatele databáze, tvoří-li databázi. Více o právní ochraně dat si můžete přečíst zde.
Pojem databáze je vcelku široký. Jde o soubor (na sobě vzájemně nezávislých) autorských děl, údajů nebo jiných prvků, které jsou systematicky nebo metodicky uspořádány a individuálně přístupny, a to jakkoliv (nejčastěji elektronicky). Databází podle této definice je tak např. papírová kartotéka s údaji pacientů, právní informační systém ASPI nebo telefonní seznam. Důležité je, že ne každá databáze je automaticky právem chráněná. Více o možných režimech ochrany databáze si můžete přečíst zde.
Podle § 12a zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků jste povinni žadateli na jeho žádost bezplatně poskytnout výzkumná data, pokud byl Váš výzkum financovaný z veřejných financí a od ukončení poskytování podpory uplynulo nejméně 12 měsíců.
Důležité je však věnovat pozornost i podmínkám poskytovatelů financí, které mohou stanovit povinnost zpřístupnit výzkumná data v souladu se zásadou „as open as possible as closed as necessary”.
Obecně není dána povinnost uzavírat v rámci výzkumné činnosti smlouvu o přenosu dat, nicméně podle čl. 5.1 politiky správy výzkumných dat na UK stanoví výjimku, kdy zde tato povinnost je, a to v případě, kdy UK poskytuje osobní údaje třetí straně: „Dochází-li k výměně osobních údajů s třetí stranou, kde je vývozcem dat Univerzita Karlova, musí být uzavřena smlouva o přenosu dat, která zajistí jejich ochranu..“
Stručně řešeno, licence je oprávnění k užití „cizího” autorského díla. Toto oprávnění nám může plynout:
ze smlouvy (smluvní licence, licenční smlouva) uzavřené s autorem,
přímo ze zákona (zákonná licence), která plyne přímo ze zákona, více viz FAQ č. 19.
Souhlas autora (či jiné osoby, která vykonává autorská majetková práva, např. zaměstnavatele) s užitím díla je jednostranné právní jednání, přičemž ten, kdo souhlas udělil,ho může kdykoliv odvolat. Oproti tomu v případě licence (licenční smlouvy) jde o dvoustranné či vícestranné právní jednání, kdy dochází k uzavření licenční smlouvy s předem jasně stanovenými právy a povinnostmi smluvních stran.Licenční smlouvu pak lze ukončit pouze z důvodů stanovených v této smlouvě nebo v zákoně.
Výhradní licence značí exkluzivitu nabyvatele licence: je-li sjednána výhradní licence, nemůže autor (poskytovatel licence) poskytnout tutéž licenci třetí osobě po dobu, co výhradní licence trvá. Licencovaná práva k dílu nesmí vykonávat dokonce ani sám autor, pokud však není výslovně sjednáno jinak; v takovém případě jde o tzv. sólolicenci. Platí, že výhradnost musí být výslovně sjednána v písemné formě (není-li, pak půjde vždy o nevýhradní licenci).
Je-li sjednána licence nevýhradní, může autor (poskytovatel licence) licencovat ta samá práva třetí osobě a může je i sám vykonávat.
Zákonná licence představuje výjimku, kdy přímo zákon stanoví, že k užití cizího díla není v určité situaci potřeba oprávnění od autora – k užití autorského zákona nás totiž opravňuje přímo zákon. V autorském zákoně najdeme v §§ 30 až 39d široký katalog zákonných licencí a volných užití, například:
volné užití pro osobní potřebu
rozmnožování na papír pro vnitřní potřebu právnické osoby
rozmnožování na papír na objednávku (poskytování kopírovacích služeb – platí se tzv. náhradní odměny)
citace
licence pro digitální výuku
užití díla umístěného na veřejném prostranství
úřední a zpravodajská licence
užití školního díla k výuce nebo pro vlastní vnitřní potřebu školy
knihovní licence
nepodstatné vedlejší užití díla
licence pro karikaturu, parodii nebo pastiš
licence pro osoby se zdravotním postižením
licence pro určitá užití díla ve prospěch osob se zrakovým postižením nebo osob s jinými poruchami čtení
licence k rozmnožování díla pro účely automatizované analýzy textů nebo dat („text and data mining”)
U každé zákonné licence však zákon obsahuje podmínky, které je třeba splnit, aby ji bylo možné využít (viz např. podmínky u citační licence). Nadto je třeba vždy splnit tzv. tříkrokový test podle § 29 odst. 1 autorského zákona, který platí pro všechny zákonné licence bez výjimky: „Výjimky a omezení práva autorského lze uplatnit pouze ve zvláštních případech stanovených zákonem a pouze tehdy, pokud takové užití díla není v rozporu s běžným způsobem užití díla a ani jím nejsou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora.”
Možnosti aplikace zákonných výjimek na jednotlivé případy je třeba posuzovat individuálně dle konkrétních okolností případu, neexistují pevně daná pravidla ani metodiky, které by napovídaly, jak konkrétní případ posoudit. Z tohoto důvodu doporučujeme přednostně využívat tzv. otevřené vzdělávací zdroje (OER, open educational resources), jejichž užití je díky veřejným licencím bezproblémové.
Každá fyzická osoba je ze zákona oprávněná k tzv. volnému užití, tedy k užití autorského díla jiné osoby pro osobní potřebu. Osobní potřebou se pak rozumí užití díla v soukromí uživatele, tedy v rámci domácnosti a okruhu osob blízkých. Podmínkou takového užití je, že dílo nebude užito za účelem dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu. Tato zákonná licence se nevztahuje na počítačové programy a na elektronické databáze.
Volným užitím pro osobní potřebu však není užití děl, která byla zveřejněna protiprávně (např. stažení rozmnoženiny knihy umístěné protiprávně na filesharingový server).
Je také nutné odlišovat volné užití pro osobní potřebu od užití tzv. volných děl (viz FAQ č. 3) – ta lze užít i nad rámec osobní potřeby (zejm. je lze sdílet), pokud je uveden autor.
Citace ve smyslu § 31 autorského zákona je zákonná licence, která umožňuje převzetí cizího obsahu do vlastního díla, případně užití i celého díla pro konkrétní, v zákoně stanovený účel. Rozlišujeme tři druhy citační licence:
| a. |
tzv. malá citace – kdokoliv může užít výňatek ze zveřejněného díla jiného autora v díle vlastním, pouze však v odůvodněné míře, |
| b. |
tzv. velká citace – kdokoliv může užít výňatek nebo drobné celé dílo pro účely kritiky/recenze nebo vědecké/odborné tvorby, pouze však v rozsahu vyžadovaném konkrétním účelem a v souladu s poctivými zvyklostmi, |
| c. |
tzv. výuková citace – dílo (i celé) lze užít při vyučování pro ilustrační účel nebo při vědeckém výzkumu, avšak pouze v rozsahu odpovídajícím sledovanému účelu a pokud jejich účelem není dosažení hospodářského nebo obchodního prospěchu. |
Při užití jakéhokoliv díla na základě citační licence je podle autorského zákona nutno uvést, je-li to možné, jméno autora (nejde-li o dílo anonymní), název díla a pramen. Co se však týče konkrétní formy uvedení těchto údajů, k tomu autorský zákon mlčí – z pohledu autorského práva je podstatné, že tyto údaje budou uvedeny, přičemž není relevantní jak.
Bibliografickou citací máme na mysli uvedení údajů o citovaných dílech za účelem jejich snadné identifikace, a to včetně formy této citace dle citační normy. Neuvedení citace v požadované formě neznamená porušení autorského zákona, mohlo by však být v rozporu s akademickou etikou.
Licence Creative Commons jsou standardizované licenční smlouvy, které vznikly na půdě americké neziskové organizace Creative Commons. Je nabízeno šest typů standardizovaných licencí sloužících k otevření autorskoprávně chráněného obsahu. Každá z těchto licencí je zdarma dostupná k užití pro každého, kdo se rozhodne ji využít. Ze strany autora stačí k autorskému dílu připojit odkaz na licenční podmínky zvolené licence; tím podává návrh na uzavření smlouvy vůči neurčitému okruhu osob. K uzavření smlouvy pak dojde tím, že uživatel začne licencované autorské dílo užívat v souladu s licenčními podmínkami. Takto může být smlouva uzavřena s neomezeným počtem osob.
Všechny licence CC jsou fakticky neodvolatelné, tzn. rozhodne-li se jednou autor dílo otevřeně publikovat pod licencí CreativeCommons, nelze toto rozhodnutí vzít zpět.
Licence, kterou aplikujete na dílo, se vztahuje pouze na „váš” obsah, tedy obsah, ke kterému vykonáváte autorská práva a který máte oprávnění licencovat. Pokud máte oprávnění k užití cizího obsahu ve vašem díle, můžete takový obsah samozřejmě užít, ale je to ve vašem díle nutné uvést na pravou míru a v označení díla licencí uvést, na co se licence nevztahuje - např. takto: „Toto dílo podléhá licenci Creative Commons BY-NC 4.0 International s výjimkou fotografických děl na stranách XY, u kterých je informace o autorství uvedena přímo u díla.” U těchto fotografických děl by pak měla být uvedena informace o tom, kdo vykonává autorské právo.
Používáte-li cizí obsah, který byl zpřístupněn pod některou z Creative Commons licencí, je i toto nutné uvést a dostát podmínkám licence (v každém případě splnit podmínky prvku BY a uvést tzv. attribution, tedy název díla, autora, zdroj a licenci). Průvodce s příklady dobré praxe při uvádění autorství u materiálů naleznete zde.
Neoprávněné užití autorského díla je bohužel úskalím zveřejňování jakéhokoliv autorskoprávně chráněného obsahu na internetu. Licence Creative Commons jsou ze strany poskytovatele (autora) fakticky neodvolatelné, nicméně pokud uživatel nedodrží licenční podmínky, oprávnění z licence mu automaticky zanikají.
U nejnovější verze 4.0 přibyla nová možnost zhojení zániku oprávnění z licence: pokud autor zjistí, že dochází k užití díla v rozporu s připojenou licencí, je vhodné tohoto uživatele kontaktovat a upozornit ho na porušení licence. Uživatel má pak 30 dní na to, aby porušení zhojil (např. v případě licence CC BY 4.0 dostál podmínce uvedení původu). Pokud tak učiní, oprávnění z licence opět automaticky nabyde.
Ano, obecně je přípustné, aby jedno dílo bylo poskytováno souběžně pod 2 (nebo i více) licencemi. V takovém případě mluvíme o duálním licencování. Typickým příkladem je situace, kdy autor díla otevřeně zpřístupněného pod veřejnou licencí CC BY-NC, která zakazuje komerční užití, uzavře individuální licenční smlouvu s někým, kdo má zájem dílo užít komerčně, např. pro reklamní účel.
Výjimkou je však případ, kdy autor poskytne během trvání výhradní licence (viz FAQ č. 18) licenci třetí osobě bez písemného souhlasu nabyvatele výhradní licence. V takovém případě licence vůbec nevznikne. Byla-li však nevýhradní licence poskytnuta před poskytnutím výhradní licence, zůstává tato nevýhradní licence zachována.
V zásadě ano, ale je třeba mít na paměti, že nově připojená licence Creative Commons neruší dříve připojenou licenci (dílo tedy bude licencováno pod více licencemi současně).
Dříve připojená licence je stále platná, protože licence Creative Commons jsou fakticky neodvolatelné. Jakmile je dílo pod licencí Creative Commons jednou zveřejněno, má každý právo ho za podmínek dané licence sdílet. Dílo se tak dostává „do oběhu” a pro autora je fakticky nemožné zpětně vypátrat, kde všude bylo sdíleno. Stejně tak pro uživatele by možnost odvolání veřejné licence přinášela právní nejistotu – nikdy by si nemohli být jisti, zda je připojená licence stále platná či nikoliv.
Poskytovatel licence má právo přestat obsah pod konkrétní licencí distribuovat (např. smazat licencovaný obsah z webových stránek, na kterých ho zpřístupnil), ale i zde platí uvedené výše: jednou připojená licence Creative Commons je fakticky neodvolatelná.
Sídlo, fakturační a korespondenční adresa:
Univerzita Karlova
Ústřední knihovna
Ovocný trh 560/5
116 36 Praha 1
Česká republika
Adresa pracoviště:
José Martího 2 (2. patro)
160 00 Praha 6
Telefonní kontakty: na této stránce
E-mail: openscience@cuni.cz
Web: openscience.cuni.cz
