Výzkumná data v právním řádu

Výzkumná data v současnosti definuje zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků, a to jako „informace, s výjimkou vědeckých publikací, v elektronické podobě, které jsou shromažďovány nebo vytvářeny v průběhu výzkumu nebo vývoje a jsou používány jako důkazy v procesu výzkumu nebo vývoje nebo které jsou obecně akceptovány výzkumnou obcí jako nezbytné k validaci zjištění a výsledků výzkumu nebo vývoje”. .

V obecné rovině jsou výzkumná data vnímána šířeji – mohou mít jak digitální, tak nedigitální podobu (např. fyzické vzorky). Pro účely poskytování podpory dle zákona č. 130/2002 Sb. se však výzkumnými daty rozumí pouze data v digitální podobě.

Právní ochrana výzkumných dat

Vzhledem k velmi různorodé povaze, kterou mohou jednotlivé datové sady mít, neexistuje pro výzkumná data jednotný systém právní ochrany. Je tomu přesně naopak; ochrana dat je roztříštěná do více možných režimů ochrany, které je třeba v každém konkrétním případě identifikovat a s datovou sadou v závislosti na nich nakládat. Je to především:

• Autorské právo – splňuje-li datová sada, případně databáze charakteristiku autorského díla ve smyslu autorského zákona,

• Databázové právo – je-li datová sada databází, do které její pořizovatel vložil podstatný vklad, vzniká pořizovateli databáze tzv. zvláštní právo pořizovatele databáze podle autorského zákona,

• Ochrana osobních údajů – obsahuje-li datová sada osobní údaje, podléhají ochraně dle obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) a zákona o zpracování osobních údajů,

• Další - např. ochrana obchodního tajemství podle občanského zákoníku nebo ochrana utajovaných informací podle zákona o ochraně utajovaných informací.

Tyto režimy se přitom vzájemně nevylučují, mohou existovat současně. Datová sada obsahující otisky prstů respondentů tak např. nebude chráněná autorskoprávně (otisky prstů nejsou autorským dílem), nicméně může tvořit databázi chráněnou zvláštním právem pořizovatele databáze, a současně podléhá ochraně osobních údajů dle příslušných právních předpisů.

Je také možné, že data nebudou spadat ani do jedné kategorie, a nebudou tedy chráněna vůbec – v takovém případě mluvíme o tzv. „prostých datech”. Příkladem mohou být data naměřená meteorologickými přístroji, která nebudou tvořit databázi.

Jak je to s vlastnictvím dat?

Slovní spojení „vlastnictví dat” slýcháme všichni poměrně často. Vlastnické právo však chybí ve výčtu režimů ochrany dat výše – a není tomu tak náhodou. Podle našeho názoru data nemohou být předmětem vlastnického práva. Zjednodušeně řečeno, data nelze vlastnit (současně je však nutno zmínit, že mezi právníky v této otázce nepanuje úplná shoda).

Místo o „vlastnictví dat” je tedy podle nás vhodné hovořit spíše o možnosti data fakticky kontrolovat. Uloží-li například výzkumník data na zabezpečené úložiště, ke kterému má přístup pouze on, má nad daty faktickou kontrolu. Okamžikem zveřejnění těchto dat však výzkumník nad daty veškerou kontrolu ztrácí. Práva a povinnosti související s faktickou kontrolou dat (např. kdo má k datům přístup, jaké jsou požadavky na zabezpečení dat) mohou být stanoveny smlouvou nebo upraveny vnitřním předpisem instituce.

Databáze – co je vlastně chráněno?

Licencování výzkumných dat

Vzhledem k nejednotnému režimu právní ochrany dat je i otázka jejich licencování komplikovanější. V první řadě je klíčové uvědomit si, že licencovat (tedy udělit někomu oprávnění k užívání autorského díla) lze pouze autorská díla a databáze. Je tudíž žádoucí licencovat pouze takové datové sady, které jsou autorským dílem nebo jsou chráněny zvláštním právem pořizovatele databáze. Databázi chráněnou zvláštním právem pořizovatele databáze lze opatřit licencí CC0 (tzv. waiver). Touto licencí se pořizovatel vzdává svého zvláštního práva k databázi a dává každému možnost takto licencovanou databázi bez omezení užít („vytěžovat”).

Pokud si jste jistí, že jde o autorské dílo, je důležité ujistit se, že jste vykonavatelem majetkových autorských práv k dílu, tedy že k udělení licence máte oprávnění. V prostředí Univerzity Karlovy bude jistě velká část datových sad vzniklých v rámci výzkumu tzv. zaměstnaneckými díly, ke kterým vykonává autorská majetková práva (a je tedy osobou příslušnou rozhodnout o licencování) zaměstnavatel. Režim zaměstnaneckých děl na Univerzitě Karlově je stanoven opatřením rektora č. 17/2018. V případě, že má licencované dílo více spoluautorů, je potřeba, aby s připojením licence souhlasili všichni z nich.

Chcete-li datovou sadu učinit otevřeně přístupnou, je vhodné opatřit ji veřejnou licencí, aby uživatelé za předem jasně daných podmínek věděli, jak (ne)mohou s předmětnou datovou sadou nakládat. Pro licencování datových sad je vhodná zejména sada licencí Creative Commons nebo licence Open Data Commons, které byly vytvořeny speciálně pro licencování databází.

Výzkumná data a povinnosti plynoucí ze zákona č. 130/2002 Sb.

Zákon č. 130/2002 Sb. kromě definice výzkumných dat uvedené výše zakotvuje také několik povinností ve vztahu k výzkumným datům vznikajícím v rámci vědeckého výzkumu financovaného z veřejných financí.

Je to konkrétně:

• Povinnost uvést ve smlouvě o poskytnutí podpory na projekt informaci o způsobu správy výzkumných dat (data management plan) a informaci o dostupnosti a způsobu šíření výsledků výzkumu a výzkumných dat.

• Povinnost publikovat v IS VaVaI informace o výzkumných datech.

• Povinnost bezplatně poskytnout žadateli na jeho žádost výzkumná data, pokud od ukončení poskytování podpory uplynulo nejméně 12 měsíců.

Podrobnější informace o těchto povinnostech si můžete přečíst zde.

Užitečné zdroje

Ball, Alex (DCC). 2014. How to License Research Data

OpenAIRE. How do I know if my research data is protected? Guides for Researchers.