Aktuality a články

Průvodce světem open access

První den školení v dopolední části proběhl v duchu seznámení se s publikačním modelem open access, který se v současné době těší stále větší popularitě i podpoře. Tohoto úkolu se ujala Šárka Grofová, univerzitní specialistka open access na UK. V úvodu byla osvětlena čtyři základní kritéria, která tento model definují, tedy okamžitost, bezplatnost, trvalost a svoboda přístupu k výsledkům vědy a výzkumu – každý open access obsah je musí splňovat. Představena byla filozofie tohoto přístupu, především z hlediska jeho nesporně pozitivního dopadu na dostupnost a šíření vědeckých poznatků napříč globální společností, což se mj. prakticky projevilo, pokud můžeme vybrat jediný příklad, také ve flexibilnějším boji s aktuální pandemií. Probrány byly také podmínky poskytovatelů financí, kteří stále častěji tento model vyžadují, zároveň však také mohou poskytnout prostředky na hrazení publikačních poplatků (např. evropský program financování výzkumu Horizon Europe nebo program KAPPA Technologické agentury ČR).

Již během přednášky se na téma publikačních poplatků množily dotazy, které byly probrány v závěrečné diskusi. V souvislosti s tím nemohla být opomenuta tematika tzv. predátorských vydavatelů, jejichž působení znehodnocuje vědeckou činnost za účelem vlastního obohacení. Nejúčinnějším bojem proti nim je široká osvěta, které byl i zde věnován výrazný prostor. Na závěr byla představena praktická podpora modelu open access na Univerzitě Karlově, která se v poslední době rozrůstá, především v podobě Centra pro podporu open science, které vzniklo v roce 2020 při Ústřední knihovně Univerzity Karlovy.

Nástroje zelené a zlaté cesty: open access prakticky

Druhá přednáška prvního dne se věnovala praktické ukázce nástrojů a služeb pro open access publikování a vyhledávání. Tereza Simandlová, garantka pro oblast open access, nejdříve představila nástroje pro zelenou cestu, konkrétně repozitáře pro ukládání publikací (adresář repozitářů OpenDOAR, repozitář Zenodo) a službu Sherpa/RoMEO, která pomáhá orientovat se v postoji vydavatelů k otázce autoarchivace preprintů a postprintů. Ukázala také vzory dodatků k licenčním smlouvám, které mohou zajistit možnost autoarchivace nad rámec licenční smlouvy.

U nástrojů zlaté cesty se přednáška zaměřila na služby pro vyhledání vhodného časopisu/vydavatele (DOAJ, DOAB) a pro ověření jejich kvality (Journal Citation Reports, Master Journal List, Scopus). Přednášející také upozornila na pomůcky, které mohou vědcům usnadnit identifikaci důvěryhodného časopisu.

Závěrečná část byla věnována agregátorům a vyhledávacím službám nad volně dostupnou vědeckou literaturou, jejichž přehled můžete nalézt také v sekci Podpora na stránkách Centra pro podporu open science.

Správa výzkumných dat

Přednáška věnovaná tématu správy výzkumných dat byla zaměřena na vysvětlení obsahu a významu plánu managementu dat. V úvodu byl definován základní pojem „výzkumná data“, kterým jsou označovány informace vytvořené za účelem zjištění či reprodukování výsledků výzkumu. Efektivní správa výzkumných dat umožňuje zejména snazší tvorbu a revizi odborných textů, vyšší úroveň zabezpečení dat a nižší míru rizika jejich ztráty, podporuje celkovou integritu výzkumu a zvyšuje reputaci výzkumu.

Za účelem snazší správy výzkumných dat je vhodné vytvářet tzv. plán managementu dat, který blíže specifikuje charakteristiku dat a jejich vytváření během výzkumu a obsahuje informace o jejich dostupnosti a využití. V plánu má být pozornost věnována především sběru dat, dokumentaci, souvisejícím etickým a právním otázkám, skladování dat a jejich ochraně a sdílení. Příklady již vyplněných plánů managementu dat lze nalézt například na stránkách nástroje DMPonline. Plány je možné v případě potřeby aktualizovat, což se dotýká i programu Horizon Europe, kde je nutné do šesti měsíců předložit první verzi plánu managementu dat.

Během přednášky byly také krátce představeny nástroje DMPonline a Data Stewardship Wizard, které lze pro tvorbu data management plánů využít.

Popis výzkumných dat: Je to FAIR? 

V této přednášce byly vysvětleny základní principy FAIR správy dat jakožto základního kamene pro práci s daty a byla postupně osvětlena jednotlivá písmena označení FAIR, tedy Findable, Accessible, Interoperable a Reusable, co do významu a hlavně obsahu. 

Dodržením FAIR principů u vědeckých dat vznikne takové prostředí, ve kterém bude možné data procházet a zpracovávat různými systémy a tím se vytvoří skvělý základ pro práci s daty na národní, ale i mezinárodní úrovni. FAIR data jsou snadno vyhledatelná, dostupná, interoperabilní a opětovně využitelná a jako taková jsou velmi efektivní a finančně výhodná.  

Přednáška se také zabývala tím, jak moc otevřená by měla data být a zdůraznila princip „as open as possible, as closed as necessary“, což znamená: Otevřená tak jak je to možné a zároveň uzavřená, jak je to nutné. A v neposlední řadě byly představeny principy FAIR architektury a nástroje pro posouzení principů FAIR dat.

Výsledky anket mezi účastníky

Otevřená výzkumná data: Jak se vypořádat s replikační krizí

Třetí blok školení byl zahájen přednáškou o sdílení výzkumných dat s podtitulem „Jak se vypořádat s replikační krizí“. Jedním z podnětů pro otevírání výzkumných dat je totiž právě tzv. replikační krize, tedy situace, kdy se ukázalo, že mnoho publikovaných studií není možné zopakovat a snahy dospět ke stejným výsledkům končí neúspěšně. Přednáška představila některé z příčin a nastínila možná řešení, z nichž jedním je právě sdílení výzkumných dat. Hlavní část přednášky se pak věnovala motivaci pro sdílení výzkumných dat, možným úskalím a podrobněji jsme se podívali také na různé způsoby sdílení dat s důrazem na používání a vyhledávání datových repozitářů. Závěrem byl představen vývoj v oblasti datových politik akademických časopisů, které nyní často sdílení podkladových dat k publikacím podporují. Doprovodný kurz v systému Moodle pak navícdoplnil ještě témata citování výzkumných dat nebo anonymizace.

Na přednášku o otevřených datech navázal Pavel Straňák praktickým představením oborového repozitáře LINDAT/CLARIAH-CZ, který je vyvíjený Ústavem formální a aplikované lingvistiky MFF UK. Přednášející popsal, jak repozitář napomáhá tomu, aby byla data FAIR a seznámil účastníky s výhodami, které se pojí s ukládáním dat do repozitáře, jako je např. jejich zabezpečení, možnost licencování a verzování a také snadné vyhledávání datových sad díky perzistentním identifikátorům a nalezitelnosti záznamů prostřednictvím vyhledávačů jako je Google.

European Open Science Cloud (EOSC) - evropské prostředí pro vědecká data

Třetí blok školení byl zakončen přednáškou o evropském prostředí pro vědecká data. Evropská Unie si uvědomuje význam digitálních dat, a proto vytváří jednotný trh s daty, na němž se tato budou moci pohybovat po celé Evropské unii. EU se tak stane atraktivní, bezpečnou a dynamickou datovou ekonomikou. Za tímto účelem vzniká evropská datová infrastruktura EOSC, která je určena jak pro akademickou sféru, tak průmysl. Cílem této infrastruktury je především ukládání a zpřístupňování vědeckých dat s využitím principů FAIR a součástí je též nastavení pravidel pro spolupráci již existujících struktur a služeb. Uchovávání a sdílení těchto dat by mělo být prostřednictvím oborových repozitářů.  

Ti, kteří se budou zabývat daty, musí mít nastavena pravidla financování a legislativy, která bude nutno dodržovat k umožnění validace výsledků. Pravidla pro přístup a využívání dat by měla být spravedlivá, praktická a jasná. 

Momentálně se řeší implementace vědeckých dat, persistentní identifikátory, interoperabilita a vzdělávání pracovníků zabývajících se vědeckými daty. Nastane i změna v hodnocení vědy a to tak, aby byla podpořena otevřenost vědeckých a výzkumných dat. V České republice jsou momentálně zapojeni do EOSC: CESNET, Masarykova univerzita a Vysoká škola báňská – technická univerzita Ostrava.

Open science optikou práva

Poslední den školení byl zahájen přednáškou s právní tématikou. Principy otevřené vědy jsou podstatnou měrou ovlivněny právem; to může představovat bariéry otevřenému publikování, na druhou stranu však může nabídnout nástroje, které otevřené publikování usnadňují. 

V první části přednášky byly představeny základní instituty autorského zákona; pozornost byla věnována zejména vymezení autorského díla a dvou specifických kategorií děl, která jsou v prostředí Univerzity Karlovy velkým tématem: díla zaměstnaneckého a díla školního. V chatu se diskutovalo, zda je přípustné, aby autorem autorského díla bylo i zvíře či umělá inteligence. Byl připomenut i známý případ opičího selfie, kdy soudy projednávaly případ fotografa Davida Slatera, na jehož fotoaparát si pořídil selfie makak chocholatý. Soudy rozhodly ve prospěch fotografa, když konstatovaly, že nositelem autorských práv k autorskému dílu může být jedině člověk. Ačkoliv se jedná o rozhodnutí amerických soudů, lze tento závěr aplikovat i na české právní prostředí, neboť podle českého autorského zákona může být autorem výhradně fyzická osoba.  

Druhá část přednášky se věnovala databázím. Důležitá je skutečnost, že ne každá databáze je chráněnou databází. Můžeme tedy rozlišit databázi nechráněnou, databázi chráněnou autorským právem (tzv. kreativní) a databázi chráněnou zvláštním právem pořizovatele databáze (tzv. prostou). Vedle toho můžou (ale nemusí) být autorským právem chráněny i jednotlivé prvky databáze. Tyto režimy ochrany se přitom vzájemně nevylučují; naopak mohou existovat souběžně.  

Závěrečná část přednášky nastínila možné způsoby užití autorských děl – tedy situace, za kterých autorské dílo lze v souladu s právem užít, a to buď na základě smlouvy nebo na základě zákona. Vedle zákonných licencí byla pozornost věnována obecné typové licenční smlouvě dle občanského zákoníku a veřejným licencím. Americká nezisková organizace Creative Commons uvádí šest typů veřejných licencí s cílem podpořit otevřenou vědu. V případě pochyb o vhodnosti licence nabízí Creative Commons nástroj, který po zodpovězení několika jednoduchých otázek vygeneruje nejvhodnější licenci.

Boříme mýty o open science: otevřená diskuze

Výsledek ankety mezi účastníkyPoslední přednášku celého školení, či spíše diskuzi s názvem Boříme mýty o open science moderovaly společně Šárka Grofová a Dagmar Hanzlíková. V úvodu jsme si připomněli, že open science má velmi široký záběr – jde o dlouhodobý proces, který se dotýká v profesním i soukromém životě mnoha osob. Přechod k otevřené vědě vyžaduje změny návyků a přesvědčení, což může být nepříjemné a může to budit různé obavy. Na cestě k open science se setkáváme s různými mýty, které nejčastěji vyplývají z nepochopení nebo nedorozumění.

Diskuze byla zaměřena na tři typické příklady, které vycházejí z vědecké praxe: doktorandka, která chce publikovat v režimu open access, ale její vedoucí považuje OA časopisy za nekvalitní, a navíc nemá žádné finanční zdroje k publikaci; archeolog, který si neví rady se sdílením dat a má obavy z jejich zneužití; vědec, který „žije“ open science, ale naráží na nepochopení ze strany kolegů. Účastníci kurzu společně hledali odpovědi na to, jak vyřešit úskalí spojená s otevřeným publikováním, jak vyvracet jednotlivé mýty a jak obhajovat open science. Z čilé diskuze vzešlo, že klíčem úspěšné argumentace je nezastírat problémy, které open science přináší, pochopit roli tohoto fenoménu v moderním světě a dobře znát její principy (nebo vědět, kde je najít, např. na stránkách Centra pro podporu open science). Cesta k otevřenému sdílení vědeckých poznatků je minimálně v českém prostředí ještě dlouhá, ale, jak se během celého školení ukázalo, nezbytná.