Ing. Mgr. Marek Vranka

Katedra marketingové komunikace a public relations

Fakulta sociálních věd

Co vás k open science přivedlo a jak se Váš vztah k otevřené vědě vyvíjel?

V roce 2013 jsem se začal aktivněji zajímat o replikační krizi v psychologii a spolu s kolegy Štěpánem Bahníkem a Evou Rubínovou jsme se zapojili do prvních velkých mezinárodních replikačních projektů ManyLabs a RRR: Schooler. V těchto projektech se zcela přirozeně používaly open science postupy jako je předregistrace studií nebo volné sdílení materiálů, dat a analytických skriptů na platformě OSF. A jelikož právě uzavřenost a nízká transparentnost vědy vytvořily prostředí vedoucí k replikační krizi, vnímal jsem open science praktiky primárně jako cestu k obnově důvěryhodnosti vědeckých výstupů. Teprve později jsem se blíže seznámil s historií a dalšími aspekty open science hnutí, jako je volný přístup k publikacím, transparentní evaluace vědy nebo v dnešní době často diskutovaná otevřenost ve smyslu dostatečného zastoupení výzkumníků a výzkumnic z různých skupin ve vědě. Pro mě je ale open science pořád zejména o transparentním provádění samotného výzkumu.

Co z open science praxe je Vaším denním chlebem?

Ve svých výzkumech se snažím používat zejména předregistrace a sdílení materiálů, dat a skriptů z realizovaných studií. Zejména zpřístupňování dat je dnes už spíše normou a nutností, alespoň v oborech psychologie, ekonomie a politických věd, v nichž se pohybuji.

Proč je podle Vás otevřenost ve vědě důležitá (jaké jsou její přínosy)?

Otevřená věda je jednoduše kvalitnější – pouhá možnost, že vaše materiály, data nebo analýzu někdo zkontroluje, zaručí, že si na jejich přípravě a dokumentaci dáte více záležet. Další výhodou je, že ostatní výzkumníci mohou snadněji zkoušet replikovat existující studie nebo na ně ve své práci navazovat. V neposlední řadě vyšší otevřenost zvyšuje riziko odhalení podvodu a tím odradí aspoň část potenciálních podvodníků.

Co byste kolegům poradili, pokud by chtěli ve své praxi využívat open science principy?

Dobrým úvodem a zdrojem inspirace může být například text „7 Easy Steps to Open Science“. Za sebe určitě doporučuji vytvořit si účet na OSF a začít tuto platformu využívat ke kolaboraci, uchovávaní materiálů a dat a k předregistraci studií. Předregistrace nutí výzkumníky detailně promyslet, proč, co a jak se bude měřit a zejména analyzovat. Díky tomu se nestane, že se problémy ukážou až když jsou už data nasbírána a je příliš pozdě cokoliv opravit.

Které překážky je podle vás nutné překonat, aby se open science mohla stát běžnou praxí?

Jako jednu z hlavních bariér vnímám přetrvávající důraz na výstupy v hodnocení práce výzkumníků. Dokud se nebude více hodnotit proces než výsledky, bude chybět incentiva ke zlepšování procesu – a open science je právě o lepším procesu, někdy i za cenu toho, že výstupy pak ne vždy povedou k publikaci – například protože nepůjde tak snadno masírovat data či lovit signifikantní výsledky.