Aktuality a články

Mýtus 1: "Publikovat v režimu open access lze pouze prostřednictvím placených otevřených časopisů."

I když editorská a publikační činnost není zdarma, publikace článku v režimu open access nemusí být vždy spojena s finančními náklady na straně autora. Můžete svůj článek publikovat v takovém tradičním (uzavřeném) časopise, který vám umožní, abyste určitou verzi článku uložili do veřejně přístupného repozitáře na základě licenční smlouvy (tzv. zelená cesta). Nebo některá vydavatelství umožňují článek publikovat zcela zdarma přímo v časopise (tzv. platinová cesta). Často se jedná o univerzitní či s výzkumnými ústavy svázaná vydavatelství, která jsou financována z veřejných peněz. Právě touto cestou funguje více než dvacet časopisů, které vydává naše univerzitní nakladatelství Karolinum, či dalších více než 11 tisíc časopisů po celém světě.

Mýtus 2: "Autoři musí vždy publikační poplatky hradit z vlastních zdrojů."

Existují tři cesty open access a každá nabízí možnosti, jak publikovat zcela bez poplatku nebo aspoň ušetřit část finančních prostředků. Zelená cesta spočívá v bezplatném zveřejnění článku v repozitáři. Při volbě zlaté cesty, tedy publikování v otevřeném či hybridním časopise, který vyžaduje zaplacení publikačního poplatku, je možné využít slevy nebo i prominutí publikačního poplatku u vydavatelství, se kterými má UK uzavřenou smlouvu o spolupráci. Autor si může vybrat i tzv. platinovou cestu, kdy publikuje v otevřeném časopise, který nevyžaduje uhrazení publikačního poplatku. Publikační poplatky jsou též uznatelným nákladem projektů většiny grantových agentur, je však třeba s tím počítat už při přípravě grantové žádosti.  

Mýtus 3: "Open access model nechrání autorská práva."

Ochrana autorských práv je uplatňována shodně jak u tradičního způsobu publikování, tak v režimu open access. Výsledky duševní činnosti autora zůstávají chráněny (v českém prostředí pomocí zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). Možnosti nakládání s dílem, včetně různých způsobů užití díla, jsou pak konkrétně určeny licencemi (např. licencemi Creative Commons). 

Mýtus 4: "Otevřené časopisy mají nízký, ne-li žádný impakt faktor."

Otevřený přístup může mít pozitivní vliv na růst citačního ohlasu. V databázi Journal Citation Reports, jež je nadstavbou citačních rejstříků Web of Science, je indexováno celkem 4672 titulů otevřených časopisů (srpen 2021.). Z toho 502 v 1. a 581 v 2. kvartilu (dle JIF). Publikovat v režimu open access neznamená, že se autor vyhýbá standardnímu publikování a recenznímu řízení ani snížení kvality jeho výstupů. Nelze tudíž tvrdit, že se všechny otevřené časopisy řadí mezi časopisy s nízkým impakt faktorem.

Mýtus 5: "Já žádná data nemám."

Zvažte, zda je tomu skutečně tak. Pojmem výzkumná data označujeme veškeré informace / údaje, které byly vytvořeny za účelem zjištění či reprodukování výsledků výzkumu. Podle povahy prováděného výzkumu mohou mít data různou podobu, může se jednat například o tabulky, textové záznamy, audio a video nahrávky, formuláře dotazníkových šetření, laboratorní deníky, počítačový skript atd. Výzkumná data mohou být dokonce i v nedigitální formě, z nichž některá je možné digitalizovat (naskenovat papírové záznamy, přepsat nahrávku, nafotit objekt), jiná však nikoli.

Mýtus 6: "Plán managementu dat je jen další zbytečná administrativní formalita."

Plán managementu dat umožňuje autorům výzkumu se v datech snáze orientovat, pomáhá předvídat potenciální problémy a zajišťuje přesnost, úplnost a spolehlivost dat. Tento plán také usnadňuje kontinuitu a konzistenci dlouhodobých projektů a představuje pomocný prvek při sdílení dat.

Mýtus 7: "Moje data nejsou pro nikoho zajímavá, je zbytečné je sdílet."

Nikdy nevíte, pro koho mohou být vaše data užitečná. Vaše data mohou využít nejen kolegové z vašeho oboru, ale také výzkumníci z jiných vědních disciplín, kteří mohou použít nové metody pro jejich zkoumání, nebo mohou vaše data sloučit s jinými a dojít tak k novým poznatkům. Je obtížné předvídat, jaká data budou důležitá pro budoucí výzkum. Kromě výzkumníků mohou data využít také zájemci z řad veřejnosti například v oblasti vzdělávání či při tvorbě politik.

Mýtus 8: "Otevřená věda se týká pouze sciences (přírodovědných oborů)."

Humanitní a společenskovědní vědci, zejména v anglicky mluvících zemích, předpokládají, že se jich hnutí open science netýká, protože "science" je termín obecně spojený spíše s přírodovědními disciplínami. Tito vědci někdy dokonce vnímají open science jako hrozbu, jako další způsob, jakým exaktní obory chtějí diktovat metody tvorby znalostí. Ve skutečnosti se jedná pouze o terminologický problém. Cílem open science je pokrýt vědeckou komunikaci jako celek. Aby nedocházelo k těmto terminologickým nejasnostem, používají se místo open science také termíny open research, open scholarschip, případně open knowledge.

Mýtus 9: "Open science je jenom módní vlna, která přejde, není třeba se tím vzrušovat."

Jedním z častých mýtů je, že open science je jen jakýsi trend, který zase přejde. Když však rozšíříme svůj pohled na Evropskou unii, zjistíme, že open science je dnes již běžným a EK přímo požadovaným standardem. A i řada dalších poskytovatelů grantů vyžaduje publikování či nakládání s daty právě touto otevřenou formou. Jedná se tedy o dlouhodobou a systematickou změnu ve vědě a vědecké komunikaci na mezinárodní úrovni. Pokud bychom tedy chtěli open science nazývat trendem, dobrá. Ale rozhodně trendem budoucnosti. 

Tuto aktualitu připravili: Miriam Vojtíšková (FHS), Jaroslava Kamburovová (FTVS), Ondřej Šindlář (KTF), Libuše Stupavská (LF Plzeň), Soňa Veselá (PedF), Eliška Jonášová (PF) a Centrum pro podporu open science.